Cestování obytkou

1. část – bikování ve Francii

V průběhu letošního roku jsme toho z mnoha důvodů moc nenajezdili. Pak jsme si to ale během pár dnů trochu vynahradili. A jak jinak, než v novém autě, což byl vývojový model KRS Sport Line. Vyvíjel se prakticky nepřetržitě cca 11 měsíců a na jeho vývoji jsme se také podíleli (teda hlavně Aleš – můj přítel). Na nic jsme nečekali a hned druhý den po tom, co autíčko opustilo výrobní halu, jsme se vydali na testovací jízdu.

Když jsme před dvěma lety poprvé vyrazili do Alp (naše místo zaslíbené) v našem prvním Ducatu, věděli jsme, že tohle je přesně ten způsob cestování, který milujeme. Mohli jsme přejíždět z místa na místo, vybírat si, kde budeme nocovat, a když se pokazí počasí, zkusit to prostě někde jinde.

Kam vyrazit

Švýcarské a francouzské Alpy jsou opravdu nádherné a rozmanité pohoří a pro bikery (terénní cyklisty) skýtají nepřeberné množství zábavy. Takže cíl výpravy byl i letos předem jasný.

Jenže nebylo by to pořádné testování, abychom těch cílů neměli více. A když se v Ducatu tak dobře cestuje, a to si pište, že cestuje, věděli jsme, že nám ty delší přejezdy ani nebudou vadit. Alespoň se nové Ducato pořádně zajede :).

Nejlepší cíl cesty je ten, o kterém dopředu nevíte

Jedna z věcí, která nás na cestování obytkou nejvíce baví, je objevování zajímavých míst po cestě. Dáváme tím naprosto zapravdu heslu “cesta je cíl”. Většinou nemáte pevně danou hodinu, kdy někde musíte být a jak dlouho tam chcete zůstat. Víte, že chcete být hlavně tam, kde vám bude dobře.

Takovou naší malou vášní je jízda přes alpská sedla. Když se zadaří, najdete plácek s překrásnými výhledy, možností si udělat výživný výlet na kole, nebo pěšky a zároveň tam nahoře přespat. Tudíž samotnou cestu naplánujeme tak, abychom jeli přes potenciálně zajímavá sedla doufajíc, že se tam kus té zaslíbené země pro nás objeví.

Bikování ve Francii

Loni jsme se vydali poprvé do střediska Tignes / Val d’Isére, kde je celé léto permanentka na lanovky zdarma :). Ať už hodláte alpské kopce zdolávat po přiblížení lanovkou pěšky, nebo na kole. A zdarma je to nejen pro ubytované v hotelech, ale pro kohokoliv.
Malou nevýhodou je, že se ani v okolí nedá parkovat na divoko, a tak je nutnost bydlet na místním stellplatzu (v Tignes 7€ za noc, ve Val d’Isére tuším 9€). Je to skoro zadarmo, jen je zkrátka škoda, že člověk musí stát na parkovišti.

Jelikož jsme ale loni museli předčasně odjet, byť se nám tam hrozně líbilo, letos jsme se tam vrátili. V nižší poloze se po kopcích vinou krásné lesy, které nejsou husté a tak se vám příroda kolem úplně nezakrývá, zároveň poskytnou příjemný stín a svěží vzduch i díky horským potůčkům, které se semtam objeví.

V polohách od cca 2500m nahoru, což je na jedné straně údolí oblast národního parku Vanoise, se nad vámi tyčí špičaté skály jako z Dolomit, jinde zase nastupují velké bílé skalní útvary, mezi kterými se zařezávají stezky pro sjezdová kola. Všude jsou nějaká ledovcová jezírka a, jak bývá v Alpách typické, svišti.

Při jedné pěší tůře se nám jedna sviští rodinka vystavovala do objektivu asi půl hodiny, aniž by jim naše přítomnost zásadně vadila. Snažili jsme se samozřejmě skoro nehýbat a nedýchat a tak jsme se k nim dostali na pár metrů. Nakonec naši idylku překazila skupinka britských turistů s velkým psem puštěným navolno, které bylo slyšel až za horizont.

Městečka

Když jsme v Alpách, rádi spíme ve vyšších polohách, proto jsme zvolili stellplatz v Tignes, jelikož je umístěno výše, než Val d´Isére. Tyto dvě městečka není asi potřeba významně představovat. Jsou známá především díky lyžování. Konaly se tu například závody zimních olympijských her, světového poháru v alpském lyžování, či mistrovství světa.

V Alpách ale pochopili, že tamní příroda není zdaleka lákavá jen pro zimní sporty a tak se tam i letní turistický ruch těší značné podpoře.

Když jede člověk do Alp jezdit na kole, musí se smířit s tím, že tam letní sezona končí na konci srpna, kdy nezřídka napadne pěkná sněhová nadílka (ale nenechte se zmást, pěkně nasněžit vám může i uprostřed léta). Pro mě bylo Val d´Isére vždy známější, než Tignes, avšak minimálně na konci sezony to vypadalo přesně naopak.

Ve Val d´Isére jsme si připadali doslova skoro jako ve městě duchů. Po tom, co jsme ve spodní části vyjeli z lesa, jsme za celou cestu k lanovce potkali jen pár lidí. Zatímco v o několik set metrů výše položeném Tignes to docela žilo. Vedle bikování (terénní cyklistika) si můžete koupit kartu na asi 24 dalších aktivit, jako jsou např. golf, jízda na koních, skoky do ledového jezera pro odvážné na několik způsobů, balancování na botách s vodními tryskami, které vás nadnášejí nad hladinu, dokud neuděláte špatný pohyb a zahučíte do vody, tenis, bazén, skill centrum pro horská kola (to je vlastně zdarma) a už ani nevím, co dalšího. Na spoustě míst jsou volně přístupná grilovací posezení, nebo si můžete přímo v ulicích města třeba půjčit pingpongové pálky a vyzvat někoho na souboj.

Obě městečka společně tvoří jedno velké středisko zvané Espace Killy, se dvěma ledovci a s nejvyšším vrcholem 3550m.

Parkování

Samotné Tignes sestává z 5 vesniček. Stellplatz najdete právě v té nejvyšší (2300m), Tignes Val Claret, za pouhých 7€ na noc. Když sem přijedete poprvé, můžete, stejně jako my loni, trochu tápat, jak že se tady vlastně ten poplatek vybírá.

Funguje to tak, že každý den kolem 18hod stellplatz obcházejí městští policisté a kontrolují, kdo je nový a kdo má a nemá zaplaceno. Pokud obyvatele obytky nenajdou, nechají vám asi lístek, aby jste přišli poplatek někam uhradit. My je vždycky stihli na místě. Jsou samozřejmě lidé, kteří už už budou přemýšlet, jak to obejít. Dá se to. Prostě tam v šest nebudete stát. Ale stojí to za těch pár korun? Vždyť je tam jinak skoro všechna zábava zadarmo nebo za ne moc velké peníze a z našeho pohledu takový přístup rozhodně stojí za to podpořit. Kéž by se toho takto chopili i provozovatelé středisek u nás.

Bezpečnost

V kempu jsme s obytkou byli jen dvakrát a to na srazu vestaveb a když jsme jeli navštívit známé do Bike Arény Vsetín. Asi jediné další místo, kam jezdíme a parkujeme na “nedivoko”, jsou Rychlebské stezky v Rychlebských horách a právě Tignes. Jinak je právě spaní na neprobádaných místech na cestách jedna z věcí, co nás láká.

A to mimo jiné i proto, že je tam mnohem menší šance, že si vás někdo vyhlídne a bude se chtít nezvaně do vaší obytky kouknout a třeba si i něco vzít. Jelikož v Evropě je známo nemálo případů, kdy se posádka obytky probudila ve vybíleném autě, nebo dokonce na louce bez auta po tom, co je zloději uspali narkotizačním plynem vstříknutým do auta přes těsnění dveří, nejeli bychom nikam s obytkou bez kombinovaného gas alarmu. Chtěla bych napsat, že až dosud jsme ho sice nepotřebovali, ale opak je pravdou a je možné, že nás zachránil.

KRS Sport Line je vskutku krásná vestavba. Jedna z výhod vestaveb je, že pro neznalé není na první pohled postřehnutelné, že se vůbec jedná o obytku. Pro znalé to samozřejmě vidět je okamžitě, navíc, když vám na stellplatz plný bílých alkoven a integrálů přijede nové, krásně metalicky šedé, obytné auto. To pak mezi těmi ostatními jednoduše nelze přehlédnout i kdybyste se hodně snažili a přivřeli obě oči.

Takže, byť jsme ve středisku plném přijemných a usměvavých lidí, není od věci být obezřetný. Neláká to zřejmě jen turisty, ale semtam i zloděje. Ve Francii (ale abych jim nekřivdila, viděla jsem to už i jinde) musejí dokonce zamřížovat chudáka semafora (všimněte si na fotce zejména nápis na něm) :). A tak jsme měli hned první noc o zábavu postaráno.

Jak nás gas alarm asi zachránil

Oba jsme se už dříve “proškolili” v tom, jak se chovat, když začne houkat gas alarm. Okamžitě začít větrat a vystrčit hlavu na vzduch dřív, než začnete probouzet případné tvrdé spáče. Ať zůstane vzhůru aspoň někdo pro případ, že alarm opravdu houká proto, že vás někdo chce vstříknutím narkotizačního plynu uspat.

A tak když nás asi ve dvě ráno probudilo docela hlasité pípání, nevyletěli jsme sice z postele jako střela z pistole, ale asi po vteřině, kdy nám došlo, co to houká, jsme okamžitě otevřeli střešní okno a dveře (což nevím, jestli bylo nejšťastnější, ale klaplo to), jelikož do jednoho okna jsme se oba nevešli :).

Začali jsme bádat, zda nám někde třeba neuchází plyn, nebo co mohlo to houkání způsobit jiného, než že by se k nám prostě někdo chtěl vkrást. Na nic jsme nepřišli, tak jsme aspoň vypli topení (které je plynové), abychom věděli, že tím to není. Za hodinu a půl nás ale houkání probudilo znovu. To už jsme vystřelili opravdu jako střela. Přiznám se, že moc příjemný pocit to nebyl. Opět jsme nic podezřelého nenašli. Což ale nemusí být nic nestandardního, protože potenciální zloděj po tom, co vstříkne plyn, má nějakou chvíli na to odejít do povzdálí, než alarm plyn zaregistruje. Zloděj pak z bezpečného místa sleduje, zda se v autě něco děje, nebo posádka chrní jako polena.

Tentokrát jsme si řekli, že zkusíme ještě zcela vypnout plyn. Tou dobou, protože venku bylo kolem nuly a v autě přes noc topíme jen na něco kolem 15C (na noc to většinou bohatě stačí), jsme díky vyplému topení a vydatnému větrání už lehce mrzli. Ani to ale nepomohlo a za další cca hodinu a půl se to celé opakovalo po třetí. Znovu bez zjištění příčiny se nám pak podařilo už v klidu dospat do rána, možná proto, že už skoro svítalo a čtvrtý pokus už se tak nekonal.

Další noci jsme už vegetovali nerušeně. Pokud to opravdu byli nezvaní vetřelci (od té doby se to již nestalo, špatným nastavením ani zapnutím v nevhodnou dobu to tedy být nemohlo, alarm zapínáme vždy až těsně před spaním, kdy je v autě ustálené klima), tak nejspíš uznali, že do našeho auta se jen tak hned nedostanou a nechali nás být.

Takže prvním testem prošla KRS Sport Line na jedničku. Ponaučení: bezpečnost nezanedbávejte .

Pokračování zhruba za týden